DEGUSTACE

Všichni chceme pít dobré víno. Klasickým a oblíbeným testem kvality vína je jeho degustace, která odhalí případné vady a naopak vyzdvihne přednosti. Dojmy a pocity analyzujeme hlavně zrakem, čichem a chutí. Tyto tři smysly poskytují zásadní informace o kvalitě vína. 

Klíčem ke zrakovému hodnocení je dokonale čistá sklenice z čirého skla. Očima pak proti světlu zkoumáme čistotu a barvu vína. Zejména pro bílá vína platí, že by měla být zcela čirá a jiskrná. Již pouhá intenzita barvy může napovědět odrůdu a stáří vína. Zpravidla, ale ne absolutně, platí, že při stárnutí získávají bílá i červená vína tmavší odstíny. 

Dobré víno má vonět po víně. Pokud již první čichový kontakt s vínem je nepříjemný (ocet, plesnivina, shnilá vejce), určitě není něco v pořádku. Naopak dobrá vína dokáží rozehrát celou paletu aromat, vůní i jemných tónů a nádechů. Nosem se nejprve čichá ke sklenici v klidu, což umožňuje rozpoznat nejjemnější a nejtěkavější vůně. Teprve poté je vhodné sklenicí kroužit, podle intenzity kroužení se z vína uvolňují postupně další – těžší aromata.

A konečně po hodnocení vizuálním a čichovém přichází na řadu ochutnání vína. Platí, že chutnat bychom měli malým douškem, který před polknutím převalujeme po celém jazyku, abychom nasytili chuťové pohárky. I při ochutnávání se můžeme k vínu ještě jednou „přivonět“ tak, že mezi zuby vtáhneme ještě trochu vzduchu. Vzniklá aromata se ještě jednou dostanou do nosní dutiny. Pak teprve pomalu polkneme a sledujeme jak dlouho a jaká zůstává v ústech dochuť.

Základem degustace ovšem není ani tak samotná technika, jako umění popsat, co vlastně cítíte. Každý člověk je individualitou a jeho smysly fungují trošinku jinak. Proto mají vinaři vlastní „hantýrku“, jejímž prostřednictvím do nejmenších nuancí přibližují, co vlastně jejich smysly vnímají. Víno tak může být například „jiskrné“ s „něžnou“ vůní, „květinovým“ aromatem či „elegantním“ charakterem. 

Pokud se ochutnává více vín najednou, většinou se dodržuje zásada, že bílá vína by se měla koštovat před červenými, suchá před sladkými, mladá před starými a levná před drahými. Ani to však není žádné dogma. Právě Miloš Michlovský při degustacích často volí kombinaci bílé, červené, bílé, červené. Degustace není jen doménou profesionálních sommeliérů, kteří určují šampióny a udělují zlaté medaile. Ale může být i oživením příjemného posezení s přáteli. Vždyť vlastně nejde o nic jiného, než si o víně pěkně popovídat.